Studia v Praze

Karel Reiner jako student, Praha 1930

Když v roce 1928 přišel do Prahy na studia práv, zapsal se také jako mimořádný posluchač hry na varhany na Německou hudební akademii k prof. Kurtu Utzovi a na hudební teorii k prof. Fideliu Finkovi. Jeho nadšení však záhy vyprchalo. Byl vyškrtnut ze studia (1928) a definitivně se rozešel s německou hudební kulturou. Přijal korepetitorský úvazek v Německém mužském pěveckém spolku dr. Heinricha Swobody, ale ani tady dlouho nepobyl. Rád však navštěvoval Židovskou čtenářskou besedu, kde si půjčoval knihy v češtině. V letech 1928–1933 vystudoval v Praze právnickou fakultu a složil státní zkoušku z češtiny s výborným prospěchem.

Josef Suk (1874-1935)

Od podzimu 1928 do jara 1929 byl soukromým žákem Ervína Schulhoffa, poté v letech 1929–1930 Aloise Háby, který patří k významným objevitelům v oblasti moderní klasické hudby a je jedním z hlavních světových skladatelů a průkopníků mikrotonální hudby, kde užíval především čtvrttónové ladění, v některých svých kompozicích pracoval však též i se škálami třetinotónovými, pětinotónovými, šestinotónovými či dvanáctinotónovými. Kromě mikrotonálních kompozic je ovšem Hába autorem řady skladeb v obvyklé, půltónové stupnici.

Alois Hába (1893-1973)

Alois Hába poznal, že Karel Reiner potřebuje učitele, který by mu pomohl, aby si doplnil solidní základy hudební teorie i hudebních forem. Doporučil mu studium na mistrovské škole pražské konzervatoře u Josefa Suka. Kompoziční studia tak ukončil během tří let. Paralelně ukončil studia práva na Pražské Karlově universitě, kde v roce 1933 promoval jako Dr. jur. Alois Hába nepřerušil styk s Karlem Reinerem ani během protektorátu a uschovával jeho díla, která mu po návratu z koncentračního tábora Dachau v Praze 1945 předal.

 

Mikrotonální hudba nebo též mikrotonalita je hudba, která záměrně pracuje s různými typy ladění se vzdálenostmi mezi tóny odlišnými od intervalů běžně používaných, nejčastěji s intervaly menšími než půltón. Jako mikrotonální je však dnes možné označit jakoukoli hudbu používající jiné než rovnoměrně temperované ladění.

Mikrotonální hudba není originálním novodobým produktem. Nacházíme ji nejen v téměř všech mimoevropských kulturách (např. v arabské, perské, indické, thajské, africké, indonéské, indiánské, ad. hudbě), ale běžně i v evropské hudbě lidové, např. na Moravském Slovácku. Pramenem teoretických základů evropské mikrotonality je antické Řecko, kde užití odlišných intervalů bylo běžné.

Příklady mikrotonotální notace

Alois Hába na podle jeho instrukcí vyrobeného čtvrtitonového klavíru