Karel Reiner jako student, Praha 1930
Když v roce 1928 přišel do Prahy na studia práv, zapsal se také jako mimořádný posluchač hry na varhany na Německou hudební akademii k prof. Kurtu Utzovi a na hudební teorii k prof. Fideliu Finkovi. Jeho nadšení však záhy vyprchalo. Byl vyškrtnut ze studia (1928) a definitivně se rozešel s německou hudební kulturou. Přijal korepetitorský úvazek v Německém mužském pěveckém spolku dr. Heinricha Swobody, ale ani tady dlouho nepobyl. Rád však navštěvoval Židovskou čtenářskou besedu, kde si půjčoval knihy v češtině. V letech 1928–1933 vystudoval v Praze právnickou fakultu a složil státní zkoušku z češtiny s výborným prospěchem.
Od podzimu 1928 do jara 1929 byl soukromým žákem Ervína Schulhoffa, poté v letech 1929–1930 Aloise Háby, který patří k významným objevitelům v oblasti moderní klasické hudby a je jedním z hlavních světových skladatelů a průkopníků mikrotonální hudby, kde užíval především čtvrttónové ladění, v některých svých kompozicích pracoval však též i se škálami třetinotónovými, pětinotónovými, šestinotónovými či dvanáctinotónovými. Kromě mikrotonálních kompozic je ovšem Hába autorem řady skladeb v obvyklé, půltónové stupnici.
Alois Hába poznal, že Karel Reiner potřebuje učitele, který by mu pomohl, aby si doplnil solidní základy hudební teorie i hudebních forem. Doporučil mu studium na mistrovské škole pražské konzervatoře u Josefa Suka. Kompoziční studia tak ukončil během tří let. Paralelně ukončil studia práva na Pražské Karlově universitě, kde v roce 1933 promoval jako Dr. jur. Alois Hába nepřerušil styk s Karlem Reinerem ani během protektorátu a uschovával jeho díla, která mu po návratu z koncentračního tábora Dachau v Praze 1945 předal.
Mikrotonální hudba nebo též mikrotonalita je hudba, která záměrně pracuje s různými typy ladění se vzdálenostmi mezi tóny odlišnými od intervalů běžně používaných, nejčastěji s intervaly menšími než půltón. Jako mikrotonální je však dnes možné označit jakoukoli hudbu používající jiné než rovnoměrně temperované ladění.
Mikrotonální hudba není originálním novodobým produktem. Nacházíme ji nejen v téměř všech mimoevropských kulturách (např. v arabské, perské, indické, thajské, africké, indonéské, indiánské, ad. hudbě), ale běžně i v evropské hudbě lidové, např. na Moravském Slovácku. Pramenem teoretických základů evropské mikrotonality je antické Řecko, kde užití odlišných intervalů bylo běžné.
Příklady mikrotonotální notace
