EPILOG
Hudební tvorba vzniklá na území současné České republiky v dramatickém 20. století by mohla najít jakýsi hromadný průsečík v činnosti žateckého rodáka Karla Reinera. Jeho životní pouť počala ještě před vypuknutím první světové války a v raném dětství zaznamenala vznik Československé republiky, skončila pak v první dekádě znormalizovaného Československa. Prožila ovšem i vzestup henleinovského nacionalismu, holokaust, komunistické nadšení a zároveň i deziluzi levicové avantgardy ze stalinismu.
Reiner rostl ve škole Josefa Suka jako mnoho generačních druhů, ovšem formování jeho estetického jazyka je spojeno v 30. letech s jeho dalšími učiteli a paralelami generačních druhů. 30. léta v předmnichovském Československu v roce 2020 vnímá hudebně současný posluchač spíše nevinným polo a čtvrt jazzem R. A. Dvorského, autentičtěji tvorba Ježkova jakoby mizela za obzorem a nekompromisní přístup E. F. Buriana nejen v oblasti jazzu, ale i dřevním folklorem ovlivněné divadelní hudbě je dnešnímu divákovi spíše historickém a neznámým pojmem.
Právě Burianovo Déčko dalo Karlovi Reinerovi mnoho příležitostí k uplatnění širokého skladatelského talentu, který pendloval v celém spektru moderních zájmů hudbymilovného mladíka, který se před vstupem do divadelního světa seznámil a trvale spolupracoval s nejoriginálnějším českým skladatelem vůbec, a to Aloisem Hábou. Ve spolupráci s ním začal objevovat pro domácího posluchače hudbu mimo středoevropskou – balkánskou, arabskou atd.
Karla Reinera můžeme tedy považovat i za jednoho ze zakladatelů české etnomuzikologie (a to nejen teoretické, ale i praktické). Válečné zkušenosti, zvláště terezínské, přinesly do jeho tvorby něco, co autora tohoto závěru neuvěřitelně fascinuje: vzniklo dílo, jehož otisk se zachoval pouze v paměti herců představení z terezínského představení Staročeské Esther (Jana Fischera, Hany Bělské, Zdenky Fantlové), došlo tedy nezáměrně k určitému návratu tradičního přístupu, který “zlikvidovala” přesná notace mistrů 19. století.
Snaha o zpřítomnění díla mě vedla k tomu, abych motivoval čtveřici hudebníků na pomezí jazzu a folku nazvaném podle jiného Reinerova válečného díla Květovaný kůň k natočení této tvorby v roce 2016 na CD a taktéž k projektu Reiner (kace), v němž zpěvačka a pianistka Aida Mujačič reinkarnuje kromě písní z Esther a Květovaného koně i Tři písně milostné.
Můžeme snad tyto střípky jeho díla a z jeho života představené na této výstavě považovat za možný začátek zviditelnění Reinerovy tvorby, která v poválečném období pronikla do dalších směrů a sborové tvorby.
Pavel Straka, kurátor výstavy
Literatura a zdroje
Milan Kuna: Dvakrát zrozený. Život a dílo karla Reinera, Praha 2008
Bořivoj Srba: O nové divadlo, Praha 1988
Eva Šormová: Divadlo v Terezíně 1941/1945, Ústí nad Labem 1973
Norbert Frýd: Květovaný kůň. Básně, hry a rýmovačky, Praha 1975
Norbert Frýd a Karel Reiner: Květovaný kůň dětské písně a sbory na básně, hry a rýmovačky Norberta Frýda : partitura, Praha 1974
Karel Reiner: Pěvecký soubor, Praha 1954
Zuzana Kočová: Kronika Armádního uměleckého divadla, Praha 1955
Josef Bek: Avantgarda. Ke genezi socialistického realismu v české hudbě, Praha 1984
kolektiv: Divadlo nové doby 1945-1948, Praha 1989
Milan Obst a Adolf Scherl: K dějinám české divadelní avantgardy, Praha 1962
Karel Reiner: Je ještě problematika soudobé hudby?, in Program D 47, č. 2, s. 59, Praha 1946
Jiří Vysloužil: Alois Hába. Život a dílo, Praha 1974
kolektiv: Theater – Divadlo, Praha 1965
kolektiv: Kultura proti smrti, Praha 2006
Milan Kuna: Karel Reiner (1910-1979). Der Komponist in seiner Zeit, ConBrio Verlagsgesellschaft 2014
Anke Zimmermann: Verfolgt, verdrängt, vergessen – Die Klavierwerke des tschechisch-jüdischen Komponisten Karel Reiner, Diplomarbeit
Text: Otokar Löbl, Pavel Straka
Redakce : Mgr. Petr Šimáček
Kontakt: otokar.loebl@t-online.de
