Karel Reiner se narodil v Žatci 27. června 1910 manželům Reinerovým. Tatínek Josef Leib Reiner se narodil 27. 10. 1872 v Černovicích, Bukovina v Haliči, dnes Ukrajina a Rumunsko. Od svého otce, zpěváka, vrchního kantora v žatecké synagoze a učitele klavíru a zpěvu v Žatci Josefa Reinera (1872–1942), absolventa zpěvu na vídeňské Konservatoři Gesellschaft der Musikfreunde u Josefa Gänsbachera, získával první hudební vzdělání (hra na klavír, harmonie) již od šesti let. Kantorští v židovské obci však nebylo jiným zaměstnání hudebně ctižádostivého Josefa Reinera, chápal jí spíše jako existenční nutnost. S větším zaujetím se věnoval vyučování mladých žáků a dospělých ve zpěvu a hře na klavír. V Žatci byl vážen a obáván jako přísný kritik a značně ovlivňoval veřejné mínění o koncertech a operních představeních.
Mladý Karel v žateckém prostředí, v němž se německy hovořilo tařka při každé příležitosti, zpočátku příliš česky neuměl. Přesto že se doma hovořilo německy, tak podobně jako otec neměl rád Němce, kteří v tehdejší době tvořili většinu obyvatelstva a občas dávali ostatním občanům najevo svou nadřazenost. Při studium na žateckém reálném gymnáziu se učil česky a jako jeden z mála spolužáků maturoval v 1928 z nepovinného českého jazyka. Reinerova rodina neotálela s hudebním vzděláváním mladého Karla. Bayerovu školu klavírní hry prošel chlapec ještě s maminkou, další výuka tohoto nástroje byla svěřena manželce prof. Ernsta Mändela.
žili v „Fuchs Villa“, dnes Volýňských Čechů 1262
Prof. Mändel vedl na gymnáziu pěvecký sbor a Karel zpíval altová sóla a při zkouškách hrál na klavír. Zvládnutí klavírních partů oratorií Josefa Haydna a Felixe Mendelssohn-Bartholdyho ve dvanácti či čtrnácti letech byl obdivuhodný výkon, svědčící o Karlových klavírních schopnostech. Prof. Mändel, který tehdy bydlel ve Fuchsově vile v Žatci, musel po příchodu Němců v 1938 jako Žid opustit učitelský sbor. Byl následně deportován s manželkou do Terezína a později v roce 1944 směrem Osvětim, kde byli zavražděni. Jejich dcera Eva Roubíčková přežila a zveřejnila v roce 2009 svůj deník o životě v Terezíně.
