Po utrpení, která Karel Reiner prožil v nacistických koncentračních táborech, by se mohlo zdát jako samozřejmé, že se jeho život okamžitě prosvětlí, projasní a že se už nemohou vyskytnout překážky na cestě za štěstím. Karel Reiner se mohl cítit šťastný, že po krutostech, která prožil, shledal se se svou ženou, kterou miloval. Zdá se však neuvěřitelné, že musel přes tento bolestný a strastiplný a neuvěřitelně krutý osud nyní dokazovat, že je českým a česky cítícím občanem. Pomohl mu opět Alois Hába, který napsal prohlášení na Svaz osvobozených politických vězňů, že Karel Reiner je nejen původu židovského, ale že se od své plnoletosti vždy hlásil k národnosti české. Krátce po příjezdu z Dachau, když se zotavil a nabral trochu váhy začal Reiner pracovat jako hudební kritik v deníku Svobodné Československo a pomáhal Hábovi při nastudování jeho opery Matka v divadle bývalého Nového německého divadla, které dostalo název Velká opera 5. května. Česká premiéra se uskutečnila 23. května 1947 a bylo to nejen velké vítězství Aloise Háby, ale i interpretů včetně Karla Reinera, který dílo korepetoval.
Navíc stačil ještě týden co týden psát články do Kulturní politiky, levicově orientovaného listu, který koncipoval a řídil E. F. Burian. Karel Reiner byl toho názoru, že skutečná demokracie je nerozlučně spojena s pojetím kulturní práce jako sociální služby. To bylo ovšem něco jiného, než co si pod funkcí umění představovali čeští komunisté, stojící ve vleku hesel a idejí sovětské komunistické strany. Jako avantgardní umělec si uvědomoval nesoulad svých osobních stanovisek a pohledů na problematiku současného hudebního dění s požadavky sílící pragmatické politiky KSČ v kulturní oblasti. Tyto požadavky měly pachuť diktátu, příkazů a hrozeb, byly něčím, co už jednou Karel zažil na vlastní kůži a o čem se domníval, že zůstane trvale minulostí. V této době většinou nahrával nové skladby soudobé české a zahraniční hudby v Čs. rozhlase nebo pořádal koncerty, které měly povahu celovečerního recitálu.
Jako jediný po válce koncertoval Karel Reiner rovněž na čtvrttónovém klavíru. Za večer s nádechem senzace byl koncert Přítomnosti, 16. března 1946, na kterém zazněly výhradně skladby A. Háby pro čtvrttónový klavír. Tento koncert byl původně naplánován na 15. března 1939, neuskutečnil se ovšem z důvodů okupace nacisty. Karel Reiner ve své nové tvorbě 1945-1947 navázal tam, kde za nacistické okupace přestal a nevzdal se atematického slohu, avšak komponoval třeba i písničky a popěvky v diatonickém slohu. V té době se mu též narodila v roce 1947 jeho první dcera Michaela.
Koncem roku 1946 zhudebnil Karel Reiner dvanáct básní J.V. Sládka pro dva ženské hlasy a klavír ve čtvrttónovém systému. „Sládek dětem“, jak se sbírka jmenuje, patří inveněně k nejsvěžejším dílům autora.
Sonáty brevis pro violoncello a klavír z roku 1946. Zde připoměl smutebním pochodem Reiner ve II. větě utrpění věznů při epidemii tyfu v kauferingských zemljankách.
