Dne 16. března 1939 po vstupu Hitlerovy armády do Prahy a zřízením protektorátu Čech a Moravy začaly v celé zemi platit norimberské rasové zákony a perzekuce lidí židovského původu. Židé se museli podřídit zákazům a nesměli navštěvovat veřejná místa, včetně parků, restaurací a kaváren, knihoven, divadel a kin, plováren a čekáren na nádraží. V tramvajích směli jezdit jen na jedné plošině posledního vozu. Podobně to bylo při cestování vlakem. Nacisté jim zabavili telefony a radia, později i hudební nástroje a lyže, nakupovat směli jen v určených hodinách. Striktní zákaz platil pro jakýkoliv spolkový život. Židovské děti nesměly chodit do škol. Diskriminační omezení se stupňovalo tím, že Židé měli od 1. září 1941 povinnost nosit na levé straně vnějšího oblečení žlutou šesticípou hvězdu. Přístup k hudbě jim byl odepřen.
Přesto Karel Reiner hledal cestu jak tato ponižující nařízení obejít. Vydání „Špalíčku národních písní a říkadel“, s ilustracemi Mikoláše Alše byla tou první příležitostí, která měla celonárodní dosah. Jeho přítel Jan Seidel pořídil výběr a předal Reinerovi, oba harmonizovali a předkládali je opět Hábovi k definitivní úpravě. V prvním dílu „hudebního Špalíčku“ byly výhradně vybrané písně od Alše. Karel Reiner podal též svědectví o tom, že „Špalíček“ za okupace viděl naposledy v terezínském ghettu. Podle jeho slov „patřil k těm knížkám, které mládež považovala za nejcennější a které si brala sebou do Osvětimi“. Nejpodstatnější skladby té doby však bylo dětské pásmo „Květovaný kůň „které obsahuje to, co se od dětské tvorby očekávalo a snad i očekává – fantazii, hravost, přístupnost a navíc třeba nějaký morální nebo aspoň výchovný cíl, ale bez kazatelsky zdviženého prstu.
Květovaný kůn
Dětské písně a sbory na básně, hry a rýmovačky s doprovodem klavíru. Text: Norbert Frýd. (1913-1976)
